Knihařská inspirace z dětství
Možná jste si jako děti vyrobili osobní nepopsanou knihu, svůj sešitek nebo notýsek, kam jste sbírali podpisy nebo památníček do kterého vám přátelé a kamarádi namalovali obrázek, napsali pár slov. Já osobně je mám stále schované.
Vzpomínám si, že kamarádka měla nádherné deníčky, které jí šil její táta, byl to knihař, kronikách, malíř a grafik, umělec. Jeden měla kouzelný! Měl kožený obal světlé barvy vykládaný polodrahokamy a uprostřed byla vystouplá hvězda, byl menší než A5 spíš takový čtverec… prázdné nepopsané bílé stránky stvořené pro psaní či malování osobních prožitků!
Takže mě to vlastně nejak inspirovalo a drží dodnes… pro mě dostupnější materiál, protože s kůží nemám až takové zkušenosti, je dřevo. Dřevěná překližka je voňavá světlá a tenká deska, kterou jsem si nechala nařezat přímo na míru v obchodě.
No products found which match your selection.
krok za krokem
Vznik nepopsané knihy
- Nejdřív tedy prohlédnu desky, zvolím si která strana bude vnitřní a která bude zvenku, která bude vzadu. Uvnitř naměřím dírky, ty musí sedět s rozměrem papíru. Už se mi taky párkrát stalo, že jsem se sekla a výsledek nebyl vůbec hezký… Nemám žádnou pevnou míru, prostě jak se mi zrovna chce, tak to udělám. Většinou je to ale do 6 dírek.
- Poté přichází na řadu pobyt ve sklepě, který pro mě mimochodem připravil můj partner. Tam mám frézku, fajné osvětlení stůl a plno dalších věcí. V dílně desky na knihu nejprve pěkně obrousím, ošmirgluju a začistím hrany, aby byla hezky příjemná na dotyk a nikde to neřezalo, nepíchalo a tak. Ze všeho nejdřív si nachystám zadní část, abych mohla šít. Protože se šije odzadu dopředu, na obal zvrchu je ještě dost času.
Jakmile jsou hrany začištěné a vše je příjemné na dotyk vyfrézuji logo a vyvrtám dírky k šití, které také začistím. Odpráším se odmetu zametu setřesu ze sebe drobný pilinový dřevěný prach a hurá na stránky! Samozřejmě si nesmím zapomenou sundat z pusy respirátor, ať se sousedi neleknou…, který mě před drobým prachem chrání.
Mimochodem je to až k nevíře, ale troufám si říct že pokaždé, když je čas a nálada na toto dílo, mám umytou hlavu… tzn. že si ji v dílně zase pěkně zapráším. Není nad to pracovat s čistou hlavou 🙂 - Odcházím skládat, vyměřovat a děrovat stránky na výrobu nepopsané knihy. K tomu mě postačí dobré světlo, čistý stůl, pěkný film a nářadí jako jsou pravítko, tužka a velký špendlík.
Když je vše naměřeno, udělám si pastelkou značku u první dírky každé stránky, abych si stránky neotočila – potom by mě nemusely pěkně navazovat dírky… Způsobů jak se šije, váže kniha je internetu plná. Tady je ukázka, podle které jsem se učila šít já.
Základní dělení knižních vazeb je na měkké a tuhé. Dále se oba typy dělí podle způsobu spojení na lepené a šité. Šitých stylů je mnóóóho. Nejpoužívanější a ten který používám já, je koptský.
4. Poté, co přišiju spodní díl a listy k sobě zbývá ještě dodělat vrchní desku – obal a to zase ve své dílně, kde se frézuje, brousí a lepí…Vše zalakuji, a někdy ani ne… přišiju k sobě. Někdy ještě před lakováním vypaluji a dokresluji tvary… Přilepím stránky na desky aby bylo začištěno, a hřbet knihy přetřu lepidlem, pořádně stlačím, aby se lepidlo nedostalo dovnitř knihy, ale zůstalo jen zvenku. Takhle by kniha klidně mohla být a zůstat, já ji ale ještě přidám kůži na hřbet, aby nešly vidět sešité boky. Dodá to knize šmrnc!
5. Zbývá knihu zabalit a poslat třeba k vám?
Tohle mě opravdu baví je to totiž mnoho činností lepení, malování, skládání žádná nuda! Zkuste si to taky je to hezký relax třeba v upršený a nevlídný čas. Místo dřevěné překližky použijte jen karton potažený látkou nebo jiným stylem, tím vaším!
“Tabula rasa” znamená původně oškrabanou a uhlazenou voskovou psací tabulku, jaké užívali staří Římané. Výraz se užívá jako metafora ve stejném významu jako české „nepopsaný list“: znamená médium, na něž se dá psát, na němž však (zatím) není nic napsáno.
Převzato z wikipedie - https://cs.wikipedia.org/wiki/Tabula_rasa
